Tónová audiometrie je elektroakustická vyšetřovací metoda sluchu. Je jednou z metod vyšetření sluchu, kdy se pomocí tónového generátoru testuje citlivost sluchu na jednotlivé tóny. Provádí se přístrojem – audiometrem, který generuje tóny určitého kmitočtu a intenzity.

Při vlastním měření je vyšetřovaný umístěn do zvukotěsné kabiny a vzniklý tón je vyslán do zkoumaného ucha vzdušným nebo kostním sluchadlem. Vyšetřující, většinou audiologická sestra, postupně zesiluje intenzitu čistého tónu a v okamžiku, kdy vyšetřovaný signalizuje, že tón slyší, si vyšetřující zaznamená hladinu intenzity zvuku, pak přejde k dalšímu tónu. Audiometrické vyšetření určuje prahy jednotlivých tónů kvantitativně, jedná se však o subjektivní pocit pacienta.

Po vyčerpání všech měřených frekvencí se totéž opakuje i na druhém uchu. Výsledek vyšetření se zapisuje do audiogramu. Pokud je to pro diagnostiku nezbytné, provádí se i vyšetření kostního vedení zvuku, kdy je na bradavčitý výběžek za uchem přiložen vibrátor.

Za normální sluch se považuje sluch do 15 decibelů ztrát.